Nadšený "prodavač Austrálie"

Včera jsem se podruhé setkal s mým sousedem z Turrelly - Davidem z Nového Zélandu (píše Honza). Setkání tentokrát proběhlo ve třech, zůčastnil se ho také nový obyvatel domu na Turrelle, kupodivu také David, který je pro změnu ze španělského Madridu.

Tady bydlí David.

Stejně jako při prvním sousedském poklábosení získal člověk během několika minut pocit, že je Austrálie momentálně to nejlepší místo, kde se dá žít.Novozélanďan David je totiž zdatný businessman a kromě toho, že tu a tam prodá nějaké hmotné statky (myslím, že měl na mysli byty), nic moc jiného nedělá a vypadá to, jakoby ho australská vláda najala na propagaci kontinentu. Překypuje totiž pozitivní energií a beautiful je v jeho podání téměř všechno, včetně všeho, co se jakkoliv dotýká života v Austrálii.

Nechci tu zdržovat nějakým sáhodlouhým psaním detailů - tenhle příspěvek je hlavně důkazem, že stále žiju - a byl jsem již pobízen několika čtenáři blogu, abych zase něco napsal, ale chci vlastně jen vypíchnout jen jednu Davidovu myšlenku, která celkově shrnuje životní postoj tohoto pozitivního chlapíka, jehož hlavním koníčkem je docházka do golfového klubu a zřejmě také dobré jídlo a poznávání nových lidí.

"Ve vaší zemi je spousta lidí, kteří sní o tom, že se někdy podívají k opeře v Sydney, na Manly, na Bondi beach - vy tu teď žijete a můžete ta místa navštěvovat každý den, můžete poznat spoustu nových přátel, se kterými zůstanete v kontaktu do konce života, tak si to užijte. Nikdo se vás nebude ptát, jaké to bylo, když jste ráno chodili do školy a hned potom do práce a pořád dokola. Udělejte si trochu času na "vlastní život"," říká David... Jako bych si četl v nějakém průvodci. :)

 Jako příklad hned uvádí sám sebe. V Austrálii už žije asi šestnáct let, kromě toho, že občas někde něco prodá společně s manželkou ubytovávají lidí ze zahraničí, je nadšený z toho, jak může díky tomu poznat tolik různých národností zvyků a národních kuchyní. A jako důkaz budování dlouhodobých přátelských vztahů uvádí příběh o bohatých rodičích jednoho čtrnáctiletého vietnamského děvčete, které u něj bydlelo. "Rodiče my napsali, že jsou rádi, že jsem na jejich dceru v Austrálii dohlédl a až budu mít cestu do Vietnamu, můžu zdarma bydlet v jednom ze zhruba 10 hotelů, které patří téhle rodině. Peníze nejsou všechno, ale i tahle materiální hodnota je důkazem toho, jak důležité je budovat přátelské kontakty a vám radím, dělejte to také tak," uzavřel David, se kterým jsme před domem strávili zase téměř hodinu a kdybych nespěchal do práce, asi by byl schopen mluvit až do večera.