Cestování to je někdy dobrodružství. Jelikož železničář je mocný pán, nemusí poslat vlak na trať. Stačí, když nahlásí, že se renvovuje. Jako v úterý. Půlnoční vlak z Centralu do Turrely nejel, takže čas na hledání jiné varianty. To se zrovna po celodenním pracovním vytížení moc nechce, ale komu by se chtělo přes noc brouzdat Sydney.
Tudíž jsem zakoupil na posilnění šunkový toust a vydal se hledat spoje. A jelikož nemách chytrý telefon, tak šlo o krapek delší hledání. Na autobus do Turrelly jsem nenarazil. Co teď? První ranní vlak jel kolem páté, což se mi nechtělo čekat, vrátil jsem se tedy na nádraží, našel spoj o půl jedné, který byl nejbližší domovu, dojel jednu zastávku před vysněný cíl a jal se přemýšlení, kudy se mám vydat nyní, rodila se i myšlenka - pěšky. Ale, snad za to mohl déšť, jsem nechtěl riskovat další protahování mého výšlapu, mávl jsem na taxikáře, který na svém chytrém telefonu našel Turrellu a po menším váhání mě dopravil za deset dolarů k domovu. Dal jsem párek, buchtu, kafe a v půl druhý jsem šel spát. (psal Libor)
Žádné komentáře:
Okomentovat