Kufrování v Sydney a půlnoční jízda domů

Pondělí, den, kdy jsem už makal sám. Sám v autě po Sydney, sám uklízet kanceláře. A takhle to má být celý týden. A pak zase a zase. Co ukázal první den? Cesta první, ta nejdelší dopadla dobře. Dojel jsem na nejvzdálenější místo trasy a po cca třech hodinách jsem nabral nový směr. Z větší části bez problémů, ale stačí jednou blbě odbočit a už se motáte, a taky že jo. Druhou adresu jsem nemohl nalézt, použil jsem tedy gps, ale mnou požadované číslo baráku nebylo v nabídce. Nakonec jsem se asi po půl hodině motání v kruhu našel. Sláva. Poté ještě menší kufrování na základnu a byl konec šichty. Sláva. Vše jsem odevzdal a pelášil na vlak. Jenže. Práce na trati po 22 hodině zapříčinily, že vlak nejel, jezdila náhradní doprava. Ale jelikož zdejší autobusy jsou nevyzpytatelné, tak není o co stát. A taky že jo. Ten co měl přijet, nepřijel. Tak jsem sedl do jiného, ale na něj jsem neměl správný lístek, s tím jsem si velkou hlavu nedělal, potřeboval jsem stihnout poslední vlak z Centralu do Turrelly. Přijel jsem akorát, vlak odjížděl za tři minuty. Doma jsem dal půlnoční večeři (párek) na nic jiného jsem neměl náladu a šel spát. A dneska znovu. Co stane :-) (psal Libor).