Upozornění: Tohle raději nezkoušejte aneb Černým pasažérem v Austrálii

Dnes jsem se vydal do okolí našeho domova porozhlédnout se, případně objevit firmu, kde bych byl k něčemu platný. Samotné hledání nebylo však tak zajímavé jako návrat k domovu. Po dlouhé únavné cestě jsem se ocitl dvě zastávky od naší domovské Turrelly. Rozhodl jsem se tedy pro návrat vlakem. Co čert nechtěl automat na jízdenky zrovna někdo opravoval, takže jsem si jako typický Čech řekl - jednu zastávku, kde stejně musím přestoupit na další vlak, to bez jízdenky půjde, to by přece musela být obrovská náhoda, aby zrovna tady někdo někoho kontroloval. Myslím, že na podobnou situaci musí existovat několik Murphyho zákonů a já potvrzuji jejich platnost.

Kolikátého to dneska máme? Myslím, že 25. bylo už před dvěma dny :). Tahle jízdenka mi zachránila "kůži".

Jako černý pasažér jsem ujel jednu zastávku a jal jsem se přestoupit na druhý vlak, který by mě dovezl poslední zastávku do cílové stanice. Jenže. V prostoru mezi dvěma nástupišti číhali dva - česky řečeno revizoři - takže jsem svou cestu na druhé nástupiště "odložil" a obloukem jsem se vrátil tam odkud jsem přišel s jedinou myšlenkou, ať co nejrychleji přijede vlak, který mě odveze sice zpátky, ale do bezpečí. Jenže podruhé. Mého manévru si všímaví revizoři pochopitelně všimli a už jsem je měl v patách. Další dva se bavili ještě opodál, ale ti vypadali neškodně. I tak jsem věděl, že je zle.

Zavzpomínal jsem, jak je v jednom ze svých triků "mentalista" Derren Brown schopen přesvědčit obsluhu sázkové kanceláře o tom, aby mu vyplatili výhru za jeho tiket, který evidentně není výherní. Nasadil jsem tedy pokerový výraz a když mě revizor poklepal na rameno s žádostí o moji jízdenku, sáhl jsem "jakoby nic" do kapsy pro můj poslední, dva dny prošlý exemplář jízdenky. Chlapík na moji jízdenku krátce zamžoural a v momentě, kdy mělo příjít něco jako - "Půjdete s námi mladý muži" se kupodivu vrátila moje jízdenka ke mě s poděkováním. Zřejmě si dnes zrovna tenhle revizor zapomněl doma brýle, nebo si není úplně jistý dnešním datem, každopádně čtvrtminuta, kterou jsem čekal, než se zavřou dveře vlaku, který mě odvezl zpátky byla strašně dlouhá. Naštěstí revizoroví ke srovnání časových údajů z mé jízdenky s realitoupá nestačila.

Pak jsem se vydal zpátky už raději po svých. Další cestu do města plánuji na dnešní odpoledne, ale tentokrát jízdenku pro jistotu z automatu vymámím, i kdyby byl tisíckrát mimo provoz. Jedno dobrodružství tohoto typu docela stačilo.