Po třech dnech volna přišla zase škola, a opět test. Není nad to, začít týden hodinovým stresem. Dneska se pan profesor David vytáhnul, opět padesát otázek. Jelikož látky za týden nakynulo, tak i test se nesl v hutnějším tónu, tedy aspoň u nás. Nakonec jsem skončil na 66 procentech, oproti minule zhoršení. Co si budeme nalhávat, na velkou pochvalu to není. Ale žádný stres. Je konečné resumé dobré, či na pováženou? Prý jde o to, abychom věděli, kam se šine naše učení, pravil učitel David a odešel s úsměvem na rtu pro kávu. Jenda test také absolvoval (slyšel jsem, že lépe než já), svoji tužkou vše vyplnil, ale nepovažuje tento dopolední děj za nutný komentáře, šlo prý jen o opakování, které není nutné interpretovat širším masám. Každopádně v mailu jsme oba měli od školy dopis, že jsou rádi, že tady studujeme a chtěli vyplnit dotazníček. Vše jsme tedy pochválili a příští pátek jsme zvaní na ukončení studia tohoto jazyka. Ale žádné velké ejchuchu nečekejte. To je tady každý pátek. Dokonce škola napsala, že jde o promoci, což ale nelze brát vážně. Prostě dostaneme diplom, který je už v počítači sekretářky připravený, mění jen jména, potřesou pravicí a v pondělí se nahrnou další platící študenti a kolečko se zopakuje.
Druhé dnešní minitéma je práce. Tak má se to asi takto: byl jsem přijat do kancelářeské uklízecí čety. Napsali mi: Byli bychom rádi, kdyby si u nás pracoval..ha, ha. Nedivím se, jde přece jen o důležitou pozici, která bude hýbat australským hospodářstvím. Nástup 25. června. Jenda se také pohnul, dnes měl cestou ze školy obsáhlý rozhovor, teď čeká na mail s podrobnostmi. Tím to dneska uzavírám. Nazdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat