Premiérový den a auta na divný straně, k tomu italský luxus. Ne pro mě

 Práce může vypadat všelijak. A tak je to i v mém případě v Austrálii. Tento týden už navlékám gumové rukavice a čistím domorodcům kanceláře, taneční studia (samá zrcadla, šílený!!!!), advokátům stoly, něco doktorům. Je toho směska, ale vrchol je něco jiného.
 Ve čtvrtek jsem řídil. Ale. Poprvé v životě dodávku, poprvé volant na pravé straně, poprvé bez manuální řídící páky, poprvé jsem jel po levé straně, poprvé jsem si musel hlídat druhou stranu, poprvé byly blinkry na místě stěračů. A to vše v 17 hodin, tedy ve špičce. Nějak moc premiér najednou. Ideální čas pro nervové ústrojí. Prvních deset minut byla hotová autoškola, navíc citlivá brzda, takže stačí zavadit a člověk s celým nákladem hned zaflekuje, a taky že jo. Kolega Martin mě ale uklidňoval, tak to má každý. Snad jo. Nikomu se nic nestalo, dojeli jsme v pořádku, ale jistý si ještě nejsem vůbec. V sobotu budu řídit zase, tak snad to už bude lepší a nebude to s přískokem vpřed jako klokan. K tomuto tématu se vztahuje poslední fotka, myslím, že každý pochopí.
 Předchozí tři jsou daleko zajímavější, ale pro mě to znamená jediné, zase práci, ale to si nestěžuji. Tuhle nádheru patrně nepojím, u těchto stolů patrně nebudu sedávat, lelkovat, utrácet dolary a oddávat se laskomin, kolem tohoto krásna jen projdu. K tomu svižně a mimo otevírací dobu :-). Bohužel. Dva dny v týdnu zde budu uřezávat mořským potvorám hlavy, čistit zeleninu a mýt nádobí. Ano, italská kuchyně a restaurace Acqua Pazza má svého kluka pro všechno. Příští pondělí nástup. Milé je, že se dělá od 10 do cca 15 až 16 a na konci italský šéf Mario pro všechny uvaří oběd. Sice jde převážně o těstoviny, ale nášup dvakrát týdně nemůže uškodit. Prý se dá i přidávat, prý má šéfík rád, když někomu chutná, to jsem rád. Může už objednat novou várku pasty a frajeři to v Itálii mohu nakládat na trajekt, potřebuju přibrat.