Dělba práce, shoping and cooking a nakonec sedm usměvavých karbanátků

Tak tohle dnes Libor servíroval k večeři. Jak je vidět dal si záležet i na tom, že jíme také očima.

Jídlo. Láskyplné téma, které nemá hranic, každý o něm dokáže hloubat hodiny a hodiny. Už jen představa, co by jedinec vložil upraveného do úst, je fascinující. Jenda si kulinářské praktiky přehrává večer na internetu, zkoumá složení potravin, možná by mohl pracovat na ČOIce. Mně až takové drobnosti nezajímají, hlavní je, když talíř (v lepším případě mísa) je naplněn až po okraj. Módní záležitosti - něco malého uprostřed, k tomu list čehosi jako ozdoba a pár tahů sosu, který má nabudit uměleckého dojmu, to mě nechává klidným jako jako Eskymáka sleva plavek.
Takže. Jenda se dnes supící přivalil s dvěma taškami. Něco ve stylu - já jsem své udělal, teď ty, sokolíku. Takže jsem se postavil k plotně (poté i k dřezu) a pustil se do díla. Z ingrediencí, které byly nabídnuty a vloženy na kuchařský stůl, jsem zvolil jednoduché menu o jednom chodu. Ale jaké ciráty. Kuřecí maso, do toho sůl, cibule, česnek a sedm statečných karbanátků se na nás smálo. Jako přílohu jsme zvolili tradiční brambor, který jsme decentě obzvláštnili...možná překvapím, ale solí. Po zapnutí dvou ploten, digestoře začalo představení, které vyústilo v lahodnou odměnu, kterou se stala laskomina, která nemohla pozorným čtenářům uniknout (viz foto).

A tady už jsou talíře bohužel prázdné...

Mně to chutnalo, našel jsem přesto jednu vadu na kráse. Ano, množství neodpovídalo - málo. Jenda tuto krmi ohodnotil po svém - jo, dobrý to bylo. Je tedy jasné, že po tomto jeho resumé se musím zlepšit.

Co si dáme příště? Nabída je široká...zde pro představu stánek s rybami.